Živote, říkám Ti ANO

A s otevřenou náručí Tě přijímám.

Jsem si vědoma toho, že moje tělo je můj chrám, zase o něco víc, než kdy jindy. Že díky fyzickému tělu tě můžu prožívat a cítit.

V poslední době jsi mi dal dost jasně najevo, že pokud nebudu ukotvena ve svém vlastním těle, nebude to fungovat. 

Prožila jsem si jaké to je, mít neklidnou mysl a slabé tělo a jaká omezenost z toho vyplývá pro život na tomto světě.

Fyzické tělo potřebuje pozornost, kvalitní stravu, dostatek odpočinku a pohybu, aby mohlo fungovat a duše se mohla rozvíjet. Vím to. Ale něco teoreticky vědět je nic oproti tomu procítit si tu skutečnost, PROŽÍT SI TO.

Je potřeba sakra dost SEBELÁSKY a chuť do života. Je potřeba mít klidnou mysl, která to vše podporuje.

Spadla jsem hluboko dolů a celá se rozbila. 

A bylo tak dlouho těžké si to přiznat. Nějakou chvíli jsem si myslela, že jsem se úplně zasekla, že jsem udělala krok zpět, že jsem se zhoršila. Byla jsem plná pochybností a méněcennosti.

Byla to pro mě taková malá smrt. Ale protože skutečně věřím, že smrt neexistuje, že nic ve skutečnosti zcela nezaniká, ale pouze se transformuje, začínám to pomalu chápat. Začínám svou zkušenost přijímat, a to mi dává sílu se pomalu zvedat. Stát zase ve své osobní síle, já, i když zase malinko jiná.

.

.

.

Jsem plná lásky.

Přijímám své fyzické tělo.

A má klidná mysl je mi tou největší oporou.

Živote, cítím Tě.

Děkuji.

S vděčností za další životní lekci,

E.

z mých osobních zápisků, které chtěly do veřejného prostoru – inspirovat či dát někomu, kdo prožívá podobné, najevo, že v tom není sám 🤍 #sdilenipomaha